Komuniké francouzské Federation Anarchiste ke vzpourám na francouzských předměstích

Události, které otřásají francouzskými předměstími už takřka dva týdny, jsou vyjádřením vzpoury s nepopiratelným politickým rozměrem. Násilí je zjevně zaměřeno proti představitelům a symbolům společenského řádu, který je nerovný, rasistický a utlačovatelský, který pokládá mladé lidi z chudších čtvrtí za „odpad“, od kterého je třeba „čistit“ a pak ho poslat shnít do vězení. V tomto kontextu je zapálení auta, veřejné budovy nebo obchodu politickým činem. I když můžeme zpochybňovat rozumnost takových činů, zejména když způsobí víc problémů neprivilegovaným lidem než buržoazii a těm, kdo skutečně mohou za tuto situaci, zůstává faktem, že to je jediný způsob, jakým mohou mladí lidé dosáhnout toho, aby byli slyšeni, neboť tato společnost jim nemá co nabídnout s výjimkou nucené práce, frustrace a fízlů. Aby bylo možné uplatnit represivní postupy a kriminalizovat utrpení, k němuž na předměstích dochází, popírají se nejdříve sociální kořeny násilí.

Jako kdyby nevěděli, že v těch sídlištích podobných skladištím a postavených narychlo mimo města žijí lidé. Tato sídliště jsou jakousi zhuštěnou verzí všech špatných způsobů městského plánování, a tak obsahují vše, co činí život obtížnějším. Na těchto sídlištích není žádný společenský prostor k setkávání. Nezaměstnanost a strádání tak je denním chlebem dospělých a budoucností dětí. Nebylo třeba být sociologem či věštcem, aby šlo předpovědět to, co se dnes děje. Je-li jedinec potlačován do takové míry jako tam, je přirozené, že se stane vzbouřencem. Když se teď politici rozhořčují nad tím, jak mladí lidé na předměstích nerespektují republikánské instituce, zdá se, že zapomínají, že republika na ně desítky let kašlala.

Ale po sérii volebních debaklů a provokací od ministra vnitra, který „umí mluvit“, se tito marginalizovaní, týraní a obětovaní lidé spontánně vzbouřili. Jen někdo jako je ministr vnitra může věřit tomu, že za tím byla nějaká organizace. Na vině jsou ti, kdo nechali postavit taková sídliště a ti, kteří je nechali zchátrat, aniž poskytli jejich obyvatelům pomoc nebo podporu, již potřebovali.

Obsazení těchto čtvrtí protivzbouřeneckými oddíly a údernými jednotkami policie, helikoptéry, které létají celé noci nad hlavami, stejně jako povolání rezervistů... to vše je pouhý vojenský bonus od vlády, jehož výsledkem bude pouze další přiživení vzteku a hněvu. Tisíce zatčených, přes sedm set obvinění pod směšnými záminkami a bez jakéhokoli důkazu – nic z toho nevyřeší sociální odcizení obyvatel předměstí a mládeže.

Uplatňování speciální legislativy, jako jsou zákazy vycházení pocházející z dob alžírské války, znamená skutečnou provokaci těchto naštvaných mladých lidí a zároveň ohromnou hrozbu veřejným svobodám. Zákon umožňuje prefektům jednoduše rozhodnout, jestli vyhlásí zákaz vycházení nebo ne, umožňuje policejní razie ve dne i v noci, zakázat lidem, o nichž se domnívá, že představují nebezpečí, navštívit nějakou oblast nebo jim zakázat opustit jejich domov, umožňuje zakázat veřejná shromáždění, uzavřít kina, divadla, kavárny, místa setkávání a také kontrolovat média – včetně tisku, rádia, televize nebo internetu.

Po systematické represi sociálních a odborových hnutí (intervence GIPN proti zaměstnancům pošty v Bègles, masivní opatření proti aktivistům bojujícím proti genetickým modifikacím, útok GIGN a námořních komand proti vzbouřeným námořníkům na „Pascal Paoli“) se stát připravuje na vedení sociální války proti chudým a proti všem, kdo se staví na odpor vůči této třídní společnosti. Vláda vyrazila plnou parou vpřed směrem k fašismu, a to by mělo stačit k mobilizaci všech částí sociálních a odborových hnutí, k tomu, aby se organizovaly na obranu svých svobod a našich minulých sociálních výdobytků.

Ano, jsou důvody bouřit se, ale zapalovat auta (která někdy patří lidem, kteří jsou právě tak chudí, jako ti, kdo je zapalují) a útočit nazdařbůh nezpůsobí žádnou škodu a naopak povzbudí identitní úzkoprsost (ať už nacionalistickou nebo náboženskou). Naše vzpoura by měla být založena na tom, že se postaví proti těm, kteří skutečně mohou za rozšířené strádání a chudobu: proti kapitalismu a státu. A naše vzpoura se stane soudržnou jedině organizováním proti kapitalismu a jeho ničivým důsledkům, organizováním v komunitě proti exekutorům, proti vysokým nájmům a za skutečné sociální služby (s rovným přístupem k nim, včetně veřejné dopravy zdarma).

Anarchistická Federace požaduje odvolání represivních sil, zrušení výjimečných opatření a zvláštní legislativy a zastavení všech stíhání proti mladým vzbouřencům, propuštění všech vězněných a vyšetření okolností smrti Ziada Benna a Bouna Traoré. Anarchistická federace zdůrazňuje svou podporu obyvatelům, rodinám a dělníkům v oblastech, které trpěly sociálních násilím vzbouřenců a policie. Abychom udrželi tuto arogantní a zpupnou vládu pod kontrolou, potřebujeme moc zdola. Potřebujeme budovat sociální hnutí bez parazitujících politiků a byrokratů, založené na svobodném federalismu a přímé demokracii s cílem dosáhnout revoluční změny společnosti. Je nezbytné dosáhnout sociální a ekonomické rovnosti, která také zaručí svobodu a bezpečnost všem!

Kdo seje bídu, sklízí hněv!

Za svobodnou a rovnostářskou společnost!

Stále potřebujeme revoluci!

Fédération anarchiste [Anarchistická federace]
www.federation-anarchiste.org